Daňový subjekt je fyzická nebo právnická osoba, která je podle zákona povinna odvádět nebo platit daň.

Daňový poplatník je fyzická nebo právnická osoba, jejíž příjmy, majetek nebo činnost podléhá dani.

Plátcem daně je osoba ze zákona povinná daň vypočítat, vybrat nebo srazit a v určité lhůtě odvést správci daně.

Objektem zdanění rozumíme veličinu, ze které se daň vybírá. Jeho stručné vymezení je zpravidla součástí názvu daňového zákona, např. zákon o daních z příjmů, zákon o dani z přidané hodnoty apod. Objekty zdanění můžeme rozdělit do čtyř velkých skupin:

• hlava – historicky nejstarší daň, jejímž předmětem zdanění je osoba. V současnosti se v daňových systémech prakticky nevyužívá, její alternativou je např. místní poplatek placený např. všemi obyvateli obce za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů
• majetek – mezi majetkové daně patří např. daň z nemovitosti. V současných daňových systémech se majetkové daně používají pouze doplňkově, často jsou příjmem nižších samosprávních celků nebo účelových fondů. Majetkové daně patří mezi přímé daně.
• důchod - daně z příjmů neboli důchodové daně jsou nejintenzivněji využívány jako ekonomický nástroj. Zejména osobní důchodová daň se považuje za jeden z nejdůležitějších redistribučních kanálů. Také daně z příjmů se řadí mezi daně přímé.
• spotřeba – daně ze spotřeby spadají mezi daně nepřímé. Podíl daní ze spotřeby se v poslední době zvyšuje.

Objekt zdanění je pouze rámcové vymezení veličiny, která má být zdaněna. Pro efektivní vybrání daně je ještě třeba definovat předmět daně.

Předmětem daně se rozumí jednoznačné a úplné určení rozsahu objektu zdanění příslušným konkrétním zákonem, který ukládá konkrétní daňovou povinnost. Takové vymezení bývá široké, proto je někdy nutno jej doplnit vynětím z předmětu daně. Vynětí z předmětu daně jasně vymezuje předmět daně tak, že určuje hranici, za kterou předmět daně už nesahá.